Nožičky se bolestivě podlamovaly a já si říkala ,,I ty jeden debile, to ses zase na něco dala!", načež jsem si začala plánovat dnešní cviko. Lilo ze mě snad víc, než včera a to jsem si chvílemi dávala i oddech.
Ve finále těsně po cvičení šel kolem nás jedenáctiletej soused se svou štěněcí slečnou buldoka, takže jsem vylítla ven tak, jak jsem byla - zlitá a smradlavá od potu a honem mazlit (jistě, mé tři boxeří obludy doma jsou mi málo) :D
Po jeho odchodu proběhla odsmraďující kůra, jak říkám koupeli, dala jsem si protein (z DMky jsem zkusila, ale dosud jsem nenarazila na jinou příchuť, než vanilku a z tý už se mi zvedá kufr, jen ji cítím) a pak se klučina zase stavil a začala jsem své obludy po jedné s buldočkou Baxou seznamovat. Chrochtala blahem z nových kamarádek a já se dmula hrdostí na své vychované socializované drahoušky (veřejně přiznávám-nesnáším malý uštěkaný nesocializovaný hysterický čokly, které jejich stejně hysterické paničky berou okamžitě do náruče, jakmile jde kolem jiný pes a ideálně u toho křičej jak na lesy. Ve výsledku tito malí zmetci vyjíždějí po všem živým a o poslušnosti lze akorát tak pochybovat. ). Neexistuje bojové plemeno, ale pokud bych tak měla nějakého psa označit, byli by to tito malí agresivní šmejdi. Na druhou stranu jsem znala i parádně vychovanou malou kníračku a to se mé srdéčko tetelilo blahem. I čivava má mít základní poslušnost. Tak jo, končím s moralizací :D
Žádné komentáře:
Okomentovat